Je to prostě boží!

Otázku „Cože? Ty sis koupil e-bika? Zrovna ty?!“ slýchám častokrát. Už na ni mám univerzální odpověď: „Jasně, vždyť je to boží!“ Abyste ale pochopili kontext, musím se trochu představit. Jsem biker a taky táta od rodiny. Bude to už několik let, co jsem si sednul na prvního e-bika. Paradoxně to byl Giant a mně hned v prvním kopci došlo, že tady se začíná psát úplně jiný cyklistický příběh. Že tu máme nové možnosti ježdění prakticky pro každého – jedno, jak je trénovaný nebo kolik je mu roků.

TECHNIKA JDE DOPŘEDU

Za těch pár let od mé elektrické premiéry ovšem baterie, motory a geometrie elektrokol doznaly razantních pokroků. Úměrně tomu se bohužel ztenčily moje časové možnosti a prostor pro cyklistiku, která je mojí celoživotní vášní. A to byl asi první větší impulz.

Jak už jsem psal, e-biky mě nadchly hned na první nasednutí. Kromě nadšení jsem ale také měl hned naprosto jasnou představu o parametrech a typu elektrokola, na kterém bych rád jezdil dlouhodobě. Za těch 25 let, co jezdím, závodím, fotím, píši články a servisuji i stavím kola, jsem vyzkoušel snad všechny disciplíny (ano, i kolovou a krasojízdu…) a v mnoha z nich závodil, zprvu i na republikové úrovní (vítězství na Králi Šumavy a dalších maratonech). Anebo jsem třeba půl roku brouzdal traily North Shore ve Vancouveru a všechno mě to bavilo. Tahle určitá univerzálnost mě nejen posouvala, ale díky ní jsem dokázal vnímat a porovnávat trendy a vývoje disciplín. Protože z kopce a technickým stylem mě to vždy bavilo víc než jenom tupě bušit do kopce, bylo zaměření mého nového elektrokola jasné.

REIGN JE MOJE SRDCOVKA

Značka Giant jako největší výrobce kol a elektrokol na světě se i v odvětví e-biků pohybuje od samých počátků. Má obrovskou výhodu velkého hráče a také neúnavného inovátora. Pochopitelně čelí velkým očekáváním trhu a musí splnit vysoké nároky zákazníků. Enduro kola Giant Reign jsou mezi jezdci velmi populární, a proto pro mě bylo představení elektrické varianty tohoto modelu dalším a asi posledním impulzem k nákupu.

ČÍSLA VS. DOJMY

Jaký tedy je Giant Reign E+ 1 po několika měsících ježdění? Vždy je možné začít rozměry, úhly a čísly a procházet specifikaci, ale to, jak elektrokolo působí jako celek, si každý jezdec stejně musí osahat při reálné jízdě. Říká se, že kolik lidí, tolik chutí. Vezměte si třeba v mém konkrétním případě úhel sedlové trubky 77,5°, vždyť toto napřímení je snad jako z nějakého časovkářského kola používaného v minulém století! Někdo by si myslel, že na enduro e-bike se nehodí, a ejhle, zrovna tato specifická hodnota je přesně to, co Giant Reign E+ už na první pohled odděluje od konkurence vizuálně. A jak se ukázalo, skvěle to funguje i při jízdě a perfektně zapadá do celkové geometrie elektrokola.

JE TO MACEK!

Kolo jsem koupil ve firmě Progress Cycle, která je dovozcem značky Giant. Protože jsem měl vždy blíže ke komponentům Shimano než Sram, byl pro mě druhý nejvyšší „jedničkový“ model díky komponentové výbavě ideální volbou. Po rychlé e-mailové komunikaci pro mě bylo elektrokolo připravené už za pár dnů ve firemní prodejně, a tak jsem plný očekávání dorazil do hostivické základny. Tlumiče i gumy jsou nafoukané akorát, a tak jen lehce ladím kokpit, výšku sedla a zkouším si posed hned na místě. A víte co? Ano! Hned první pocit z posedu je v pohodě a už se těším na první zážitky v terénu. Rychlé papírování a už kolo sunu do kufru automobilu. Giant sice na svých stránkách sveřepě neuvádí hmotnosti kol, ale na rámu pak je stejně samolepka, která říká 24,5 kg, což je při nakládání a zvedání e-biku rozhodně znát. Tak to ale je – plná enduro verze s 625Wh baterkou a zdvihy odpružení 170/160 mm prostě něco váží. Doma elektrokolo ještě nabíjím do plna a hned vyrážím nachytat první dojmy.

HEJ, NEFLÁKEJ SE!

Kokpit, sedlovku i sedlo z vlastní koncernové produkce Giant mám nastavené, baterku nabitou, a tak můžu vyrazit. První zapnutí je pak jako rozbalení dárku pod stromečkem. Integrovaný displej na horní rámové trubce během vteřiny blikne a jsme „ready to go“ v režimu Smart Assist. To je něco jako automat, kdy se dopomoc motoru mění podle intenzity šlapání a způsobu jízdy. Pak je zde ale i dalších pět stupňů asistence lišících se procentuální hodnotou vztaženou ke šlapání jezdce. Pomocí aplikace lze ještě tuto hodnotu individuálně nastavit. Jaká je síla motoru Giant SyncDrive Pro? Velká. Bavíme se tu o krouťáku 85 Nm přenášených na řetěz s okamžitou odezvou na pootočení klik. V reálu tedy stačí položit nohu na pedál a e-bike už začne neposedně cukat pod zadkem, jako by netrpělivě volal: „Hej, neflákej se, jedem!“

MOJE DŮVODY

Po rozjezdu tedy na malém ovladači na řídítkách nacvakávám plnou podporu a kousek za domem začínám vzlínat do kopce. První vyjížďku ale úplně popisovat nechci, protože člověk se musí s kolem nejprve trochu sžít, aby začal naplno využívat jeho potenciál. A ten je v případě tohoto modelu hodně daleko. Za těch několik měsíců jsem se tedy snažil „projezdit“ se do situací, kdy kolo pracuje v terénech, pro které bylo stavěno. Nebo pro které jsem ho chtěl já využívat. Těchto svých pár poznatků bych tedy rád rozčlenil do několika sekcí, rozumějte do různých druhů vyjížděk, jak je chápu a vnímám já.

1. Na hoďku po práci…

Přijdeš po práci domů. Do večeře hodina a půl a potomek se zrovna nedožaduje toho, abyste šli bojovat s dinosaury. Ujistíš tedy rodinu o své neutuchající lásce, proskočíš dresem a kalhotami až do bot a se slovy „za hoďku jsem doma“ vyrážíš. S klasickým kolem v kopcovitém terénu s dvousetmetrovým převýšením hned za zády se motivace k hodinovému blbnutí občas jen těžko hledá. Nahoru se vyhrabeš jednou, dáš pár sekcí a klopenek a už abys to balil a dával zpátečku! S e-bikem se ale najednou i hodinový výjezd stává maximální zábavou. Místo toho, abych se zdržoval klasickým a nudným výjezdem, beru to těžší cestou a vyjíždím pasáže, kterými jsem zvyklý řítit se na klasickém kole výhradně směrem dolů. E-bike ale mění pravidla hry, technický stoupák mi mizí pod koly s lehkostí a zábavou. Výjezd a sjezd tím pádem zvládnu klidně čtyřikrát a rohlík na tváři mi nezmizí ani na vteřinu.

2. Exploring…

Máš čas. Je sobota, banda kámošů bikerů zrovna nemůže, ale tebe vždycky zajímalo, jak to vypadá za humny. Třeba na tom kopci 20 kiláků od baráku, co má na mapě vrstevnice hustý jako čárovej kód na tatrance. Je hluboko v lesích, na normálním kole jsi tam nikdy nebyl a neměl sílu se prodírat neznámým lesem, ale s elektrokolem je to najednou jasná výzva! Dokonce i nějaká skalka se tam podle mapy nachází. A tak vyrazíš. Dvacka s éčkem uteče jak voda pod splavem a ty jsi pod kopcem čerstvý a natěšený. Nacvakáš vzadu velký pastorek a soustředíš se na správně rozložené těžiště a precizní stranovou techniku na výjezdové hrabance. Dokonce i teleskopickou sedlovku musíš zasunout, protože kolo se zvedá na zadní jako plnokrevník. Po patnácti minutách balancování mezi stranovým a zádovým pádem jsi na kopci a tam? Hmm… Vlastně nic moc. Ale tobě to ani nevadí. Vytahuješ mapy, zkoumáš protilehlý kopec a vlastně teprve další pokus je ten správný. Tohle je konečně ono! Objevíš malý trailík po hřebenovce, co klesá dalších několik kiláků. Endorfiny stříkají, příroda předkládá krásné výhledy, no tak si preventivně naordinuješ ještě alespoň dva přídavky. Pro zábavu a pro radost z objevování…

3. S dětmi ven…

Přijdeš po práci domů, ale tentokrát je vyžadována tvoje přítomnost. Bojování s dinosaury pak stačí jen umně přehodit na výlet na kole na zmrzlinu. Rázem montuješ sedačku na e-bike, popřípadě náctiletému potomkovi půjčuješ svého e-bika a sám bereš endurko. Do kopce letíte spolu, on tě stíhá, ty jedeš tepy na hraně a na kopci dochází ke klasické výměně zbraní: ty máš e-bika na sjezd a mladší biker rázem lehčí enduro kolo. Hromada radosti a zábavy i pro mezigenerační ježdění!

4. Vytáhnout tepy nahoru…

Stále existuje spousta bikerů, kteří prostě e-biky neuznávají a každého jezdce na elektrokole s despektem komentují. Také jsem si pár takových hlášek plných opovržení vyslechnul, a to i mezi bikerskou komunitou, kde bych očekával určitou semknutost. Sám pamatuji podobnou nevraživost kdysi v minulosti, mezi XC a DH jezdci. Musím vždy kontrovat, že s e-bikem se pravidelně vracím domů s vyšší průměrnou tepovkou, než kdybych jel na klasickém enduro kole. Třeba známý výjezd Maturita na Zbraslavi jsem dal i s vypnutým motorem, abych provokujícím zarputilcům na místě trochu upravil jejich představy a přesvědčil je o tom, že opravdu nejsem žádný lenoch bez kondice. Po chvilkovém rozhovoru pak najednou všichni uznají, že je to vlastně zábava a že jezdec na elektrokole si žádné opovržení nezaslouží. Ach, ty předsudky…

5. Full beast mode…

Specifických trailů pro e-biky tu moc není, takže člověk jezdí klasickými MTB terény. A na lesních trailech nebo dokonce dirtových skocích může být zábava, i když pod sebou máš stroj s téměř čtvrtmetrákovou hmotností. Váha ve vzduchu letí, o tom žádná, ale chce to prostě cvik. O elektrokolo je možné se díky vyšší váze trochu opřít, ale je nezbytné pečlivě ladit nájezdové rychlosti. Když jsi „krátkej“, tak kolo ve vzduchu už moc nepotáhneš a dopad není ideální. Naopak při vyšší rychlosti zase snadno přestřelíš a přistaneš až za dopadem, což také není nic příjemného. Obrovskou výhodou je možnost vracet se na začátek skoků a sekcí velmi rychle a akčně a bez nějakého většího vyčerpání – prostě e-bike! Tím pádem se dá donekonečna zkoušet a ladit rychlost i technika. Pro mě je to totální adrenalin a probuzení bestie, která dřímá uvnitř pohonu mého e-biku.

VERDIKT

Pokud jste dočetli až sem, tak toto jsou moje důvody a můj způsob ježdění na elektrokole. Právě proto mi Giant Reign E+ 1 vyhovuje téměř ideálně. Vlastně je to přesně ten typ kola, na které jsem čekal. Plnohodnotný mullet enduro e-bike, kde i ta vzpřímenější sedlová trubka dává dobrý balanc při prudkých výjezdech. Pružení je komplet od Foxu (38 Float Performance Elite + Float X2 Performance Elite) a jenom podtrhuje sjezduchtivý celek, který funguje precizně. K tomu napomáhá i možnost změny geometrie podle jezdeckého stylu pomocí flip chipu v horním vahadle. Navíc má Giant osazený i příjemně velký převodník (36 zubů), takže z kopce nemusíte vrtět nohama jak rotor od fénu a dá se rozumně šlapat i při přesunech na šotolinových cestách. Mám za sebou také několik návštěv bikeparků, kdy jsem lanovku předhonil a byl nahoře dokonce ještě dřív než kamarádi s klasickými koly, ale to nebyl primární cíl.

E-biker tedy nemusí být jen stařešina a vysloužilý cyklista, případně cykloturista nebo poslíček, co vozí balíky po městě. S pomocí elektrokola si každý vybere, jak jej použít a čím chce být. Já zůstávám především cyklistou a věřím, že ať už někdo fandí klasice anebo elektrickým kolům, nemusí to nutně znamenat žádné velké neshody anebo protichůdné postoje. Snažme se být tolerantní, respektovat jeden druhého a postupně smazávat onu pomyslnou dělicí čáru na hranici mezi oběma tábory. Pořád mi v hlavě zní, co kdysi svým nezaměnitelným medovým hlasem pravil proslulý moderátor závodů a milovník jízdních kol Robert Bakalář: „Cyklistika je jen jedna. Ta dobrá.“

Text a foto: David Anderle (celoživotní cyklista a dobrodruh, spolupracovník redakce)